Někteří rodiče jsou bohužel líní jako vši. Takže v současnosti mají výbornou výmluvu na to, že své děti nevychovávají. Oni tvrdí, že provozují takzvanou volnou výchovu. Dítě má svou osobnost a ta se mu nesmí narušit. Ano, je to pitomost první třídy, ale oni tvrdí, že je to jediná správná výchova.
Spoustu rodičů už na tento způsob výchovy doplatilo. Jenže je to stále dokola. Dítě povyroste a přenáší tento zvyk do školky a pak do školy. Učitelé jsou zoufalí, ale moc toho dělat nemohou. Musí ctít výchovu rodičů. Takže dítě si dělá skutečně co chce, neposlouchá vůbec nikoho a domnívá se, že je těm poslušným nějak nadřazeno. A to je všechno špatně. Tato situace je neřešitelná, pokud rodiče nevidí chybu. A pokud ji nemíní řešit oni sami…
Samozřejmě, že nikdo nechce, aby bylo dítě řezáno za kdejakou maličkost, nebo jinak fyzicky trestáno. I když se tak dříve dělo docela běžně a nedá se říci, že by to občas nezabralo. Když už nic jiného, tak tu byl strach z toho provádět něco, za což by následoval trest. Tím to mělo alespoň jakés takés mantinely a dalo se s tím něco dělat. Dítě se snažilo netrojčit, takže se vlastně řešily jen takové ty drobné průšvihy. Špatné chování dětí je ve velkém množství chybou výchovy. Pokud ta není důsledná, tak je to velmi špatně. Dítě si musí být vědomo toho, co může a co již nesmí. Od toho zde máme trest a odměnu. Obojí má svůj hluboký význam a během věků se to osvědčilo. Samozřejmě, že ne všude a u všech. Vždy se najde nějaká výjimka, ale takovou není třeba brát v potaz. V tom množství úspěchů se jedna dvě mohou pominout.
Bohužel je dnešní společnost o hodně jiná než kdysi. Nemůže zakročit proti některým způsobům výchovy. Rodiče si také mohou dělat co chtějí, a tak se to potáhne ještě hodně dlouho. Naše děti na tom však moc dobře nebudou. Čas nám to všechno ukáže.